Pokud jste někdy scrollovali gay Tinder, Grindr nebo jakoukoliv jinou aplikaci, pravděpodobně jste narazili na věčnou otázku: „Top or bottom?“ Nebo možná: „Aktiv, pasiv, nebo vers?“ A pokud jste jako většina z nás, možná jste si položili otázku – proč vlastně existují různé způsoby, jak mluvit o tom samém? A proč se zdá, že celý svět mluví jinak než my?
Vítejte v fascinujícím světě queer terminologie, kde se sexuální preference potkávají s lingvistikou, kulturní historií a někdy i s trochou absurdního humoru.
Když se Amerika potkává s Evropou (a není to na Islandu)
Začněme tím základním: V anglicky mluvícím světě, zejména v USA, se běžně používají termíny top (nahoře) a bottom (dole). Je to jednoduché, intuitivní a – řekněme si upřímně – docela sexy. V Česku a mnoha dalších evropských zemích se ale tradičně říká aktiv a pasiv.
„Počkat,“ možná si říkáte, „to je přece jen překlad, ne?“ No, není to úplně tak jednoduché. Zatímco top/bottom odkazuje primárně na fyzickou pozici při sexu (kdo je nahoře, kdo dole), aktiv/pasiv má kořeny v něčem trochu abstraktnějším – v konceptu aktivního a pasivního jednání. A pokud jste měli na gymplu latinu, možná vás napadne, že to zní povědomě. A máte pravdu.
Když gramatika vstoupí do ložnice
Termíny aktiv/pasiv (nebo actif/passif, activo/pasivo, attivo/passivo) mají svůj původ v latinské gramatice. Už staří Římané rozlišovali mezi aktivním a pasivním rodem sloves. Aktivní rod znamenal, že podmět něco dělá (amo = miluji), zatímco pasivní rod znamenal, že se s podmětem něco děje (amor = jsem milován).
Tato koncepce se pak rozšířila do románských jazyků – francouzštiny, španělštiny, italštiny – a také do dalších evropských jazyků včetně češtiny. Když se queer komunity v těchto zemích začaly formovat a hledat vlastní jazyk pro popis sexuality, bylo přirozené sáhnout po termínech, které už existovaly v gramatice a filozofii.
Je to vlastně docela poetické, když o tom přemýšlíte. Stejný jazykový systém, který se používal k popisu toho, jak fungují slovesa, najednou popisoval, jak fungujeme my.
Americký sen (a americká pornografie)
Tak proč se tedy top/bottom rozšířilo tak masivně? Odpověď je jednoduchá: kulturní hegemonie USA. A především: internet.
V 80. a 90. letech 20. století byla americká gay kultura neuvěřitelně kreativní a viditelná. Vznikaly gay bary, časopisy, filmy a pornografie. A právě pornografie byla (a pořád je) jedním z hlavních způsobů, jak se queer lidé po celém světě dozvídají o sexu a sexualitě. Když většina porna byla v angličtině, logicky se rozšířila i anglická terminologie.
Pak přišel internet. A s ním Grindr, Scruff, Tinder a všechny ty aplikace, které byly navrženy v angličtině, pro americký trh. Najednou měli všichni na světě v kapse telefon s aplikací, kde se píše „top“ a „bottom“. A protože to znělé cool, moderně a mezinárodně, začali to používat i lidé, kteří doma běžně mluví česky, polsky nebo maďarsky.
Mapa světa podle queer terminologie
Pojďme se podívat, jak se tato terminologie liší napříč světem:
Románské jazyky
- Francouzsky: actif/passif
- Španělsky: activo/pasivo
- Italsky: attivo/passivo
- Portugalsky: ativo/passivo
Vidíte ten vzor? Všechny tyto jazyky sdílejí latinský základ a všechny používají stejnou logiku. Je to jako queer Esperanto, jen bez toho divného přízvuku.
Slovanské jazyky
- Polsky: aktyw/pasyw
- Rusky: актив/пассив (aktiv/passiv)
- Chorvatsky: aktiv/pasiv
I slovanský svět má svou vlastní verzi, která zní povědomě českým uším. Je zajímavé, že i přes značné kulturní rozdíly mezi například Polskem a Ruskem v přístupu k LGBTQ+ právům, terminologie zůstává podobná.
Germánské jazyky
V němčině se používá jak „aktiv/passiv“, tak stále častěji anglické „top/bottom“. Němci mají vůbec zajímavý vztah k přejímání anglicismů – někdy si půjčí celé slovo, jindy vytvoří bizarní hybrid jako „das Handy“ (mobil, který v angličtině neexistuje).
A co zbytek světa?
V asijských jazycích je to ještě pestřejší. V japonštině se často používá タチ (tachi) a ネコ (neko), což doslova znamená „stojící“ a „kočka“. V čínštině se říká 1 a 0, což je… no, docela přímočaré a binární, nemyslíte?
Problém s binaritou (a ne, nemyslíme gender)
Tady je ale kámen úrazu: Ať už říkáme top/bottom nebo aktiv/pasiv, pořád to zní hodně binárně. A realita je, jak většina z nás ví, mnohem složitější.
Proto vznikly další termíny:
- Vers (versatile) – někdo, kdo je flexibilní a může být jak top, tak bottom
- Vers top – preferuje být top, ale občas je i bottom
- Vers bottom – preferuje být bottom, ale občas je i top
- Side – někdo, kdo nepreferuje anální sex vůbec
A to je jen začátek. Queer komunita je neuvěřitelně kreativní, když jde o vytváření nových kategorií a labelů. Je to trochu jako pokémoni – musíte je všechny znát.
Proč na terminologii vlastně záleží?
Možná si říkáte: „Dobře, takže různé země používají různá slova. No a co?“ A je to legitimní otázka. Na jedné straně je to jen sémantika. Na druhé straně ale jazyk formuje, jak přemýšlíme o světě.
Když říkáme „top“ a „bottom“, zdůrazňujeme fyzickou pozici a geometrii sexu. Když říkáme „aktiv“ a „pasiv“, implicitně naznačujeme, že jeden člověk je aktivní agent a druhý je pasivní příjemce. A to může nést určité kulturní konotace – například představu, že být pasivním je nějak „méněcenné“ nebo „femininní“.
V některých kulturách (a bohužel i v queer komunitě samotné) existuje stigma kolem být bottom/pasivem. Je to pozůstatek heteronormativního myšlení, kde je „mužské“ aktivní a penetrující považováno za dominantní, zatímco „ženské“ pasivní a přijímající je považováno za podřízené.
Proto někteří aktivisté a sexuologové preferují terminologii, která je neutrálnější – například „insertivní“ a „receptivní“ partner. Je to sice méně sexy, ale je to přesnější a zbavené některých problematických konotací.
Generační rozdíly
Zajímavé je sledovat, jak se terminologie liší mezi generacemi. Starší generace českých gayů (řekněme 40+) většinou používá aktiv/pasiv, protože to byl jazyk, který měli k dispozici, když dospívali. Mladší generace (řekněme do 30) často přepíná mezi češtinou a angličtinou, podle kontextu.
Na Grindru napíšete „top“, na iBoys „aktivní“, a s babičkou u nedělního oběda… no, s babičkou o tom pravděpodobně vůbec nemluvíte. (I když kdo ví, možná máte progresivní babičku!)
Tato jazyková flexibilita je vlastně docela typická pro queer komunitu. Vždycky jsme museli být kreativní s jazykem, vymýšlet kódy a eufemismy, aby nás mohli pochopit ti „své“, ale ne ti „cizí“. To je odkaz policejních razií, McCarthyismu a všech těch dob, kdy být queer znamenalo být v ohrožení.
Když se terminologie stane identitou
Zajímavý fenomén nastává, když se z jednoduché preference stane celá identita. Některé lidi to štve – „Nejsem přece jen top/bottom, jsem komplexní člověk!“ Jiní naopak svou preferenci nosí s hrdostí jako badge of honor.
Na sociálních sítích vznikají memy o „top energy“ a „bottom energy“, které popisují celý lifestyle a osobnost. Top je údajně dominantní, organizovaný, rozhodný. Bottom je submisivní, chaotický, emočně nestabilní. Je to samozřejmě všechno stereotyp a nesmysl – ale vtipný nesmysl.
Pravda je, že sexuální preference často opravdu nemá co do činění s osobností. Můžete být CEO nadnárodní korporace a pořád doma preferovat být bottom. Můžete být introvertní knihovník a být top. Sex a identita jsou dvě různé věci.
Budoucnost terminologie
Takže co nás čeká? Pravděpodobně ještě větší diverzita. Queer komunita se neustále vyvíjí a s ní i jazyk, kterým o sobě mluvíme. Možná jednoho dne budeme mít úplně nové termíny, které dnes ještě neexistují.
Nebo možná zjistíme, že celá tahle obsese s kategorizací je vlastně zbytečná. Možná stačí říct: „Hej, tohle mi vyhovuje v posteli,“ bez potřeby z toho dělat nějakou lingvistickou vědu. Nakonec princip zůstává stejný, ať tomu říkáme, jak chceme.
Ale dokud budou existovat seznamovací aplikace, které vyžadují, abyste zaškrtli políčko, pravděpodobně budeme nějaký termín potřebovat. Vědět totiž, jak to kdo má, je docela podstatná věc.
